Loupak.cz - Vtipy

Medituje Pepa: „Někde jsem četl, že člověk se musí umět sám sobě zasmát.”
„To vám závidím, vy ze smíchu nevyjdete celý život!”

Na záchodě: „Já jsem český baleťák.”
„Těší mě, já jsem slovenský toaleťák.”

Kněz si nechá vybudovat kostelík.Stavba je hotova nábytek nastěhovaný a tak se tam už může nastěhovat,ale najednou potřeboval na velkou a zapoměl na záchod,tak se rozhodl rychle vyléz na střechu kostelíku a začne srát.Najednou kolem jde věřící s talířem a to hovno ze střechy se skutálelo mu přímo na ten talíř,podíval se nahoru a povídá"Bože! čeho si ještě přeješ!" a kněz nato "Papír!!!"

„Kolik je hodin?”
„Za pět minut.”
„Za pět minut kolik?”
„Nevím, mám jen velkou ručičku!”

„Jakou cestu volíte?”
„Žádnou - já volím ODS!”

Chlap si koupí dům a pojmenuje si ho „KEŘ”. Pak si koupí garáž a pojmenuje si ji „TRENKY”. Pak si koupí auto a pojmenuje si ho „PINDÍK”.
Druhý den přijde do „KŘOVÍ”, koukne se do „TRENEK” a „PINDÍK” nikde!

„Chtěla bych být filmovou hvězdou, aby o mně mluvil celý svět!”
„A to ti nestačí, že o tobě mluví celá ulice?”

Přijde chlap domů a v předsíni si povídá: „Co jsem to jenom chtěl? Aha, jít na záchod!”
Jde tedy na záchod. Pak si povídá: „Ale to nebylo ono, co jsem to jenom chtěl? Aha, najíst se!”
Tak se nají, a říká si: „Ale to nebylo ono. Co jsem to jenom chtěl? Aha, dát si koupel!”
Jde tedy, napustí si vanu a koupe se. Pak vyleze a říká si: „Ale to nebylo ono. Co jsem to jen... Aha, už vím, lyže jsem si chtěl sundat!”

Poslední dobou si připadám jako dveře. Občas se namažu, občas si vrznu a čekám, kdy mě zavřou.

Jeptišky z jednoho kláštera se rozhodly, že se vypraví na cestu do Svaté země. Když se vrátily, dozvěděl se o jejich výpravě sám biskup a zavolal si k sobě matku představenou: „Tak vyprávěj má dcero, jak probíhala vaše pouť.“ „Byla to těžká, velmi těžká cesta, monsignore. Pán na nás seslal mnoho nástrah, ale všechny jsme je ve zdraví překonaly.“ „A jaké nástrahy máš na mysli?“, ptá se biskup. „Ty nejtěžší, otče. Jen co jsme nalodily, námořníci se opili a hned první noc nás všechny znásilnili. Tedy až na sestru Angeliku.“ „O, můj Bože“, křižuje se Biskup. „A to není všechno, po několika dnech naši loď přepadli piráti, námořníky pozabíjeli, to je určitě Pán tak potrestal za jejich hříchy. A nás všechny znásilnili. Tedy kromě sestry Angeliky.“ „Ach, Mon Dieu!“, povzdychne si biskup. „Ale to ještě není všechno. Hned další den přišla hrozná bouře a ta nás zahnala k pobřeží Afriky, kde loď ztroskotala. Všichni námořníci zahynuli ve vlnách – i je pán potrestal za jejich hříchy – ale my se všechny zachránily. Tři dny jsme putovaly pouští, až jsme narazily na tlupu kočovných beduínů. A ti nás všechny znásilnili.“ „Všechny,“ ptá se biskup. „Kromě sestry Angeliky,“ odpoví matka představená. „Promiň dcero, že se tě vyptávám na tak hrozné zážitky, ale jak to, že dcera Angelika vždy zůstala uchráněna. To je tak ošklivá?“ „To ne, monsignore, ale ona nechtěla.“